Líbí se mi koncept, se kterým přišel Eckhart Tolle v knize Moc přítomného okamžiku. Připadá mi užitečný. Hovoří o emočních tělech. Považuji proto za prospěšné publikovat zde celou ukázku z jeho knihy. Poukazuje na rovinu, která nám často uniká. Jednáte s někým a vše probíhá na racionální rovině v klidu, ale cítíte silný vztek, smutek, jinou emoci. V dané situaci je zdánlivě nepatřičné ji projevit. Po schůzce se s někým pohádáte, podráždí vás doma nesmyslný podnět - neuklizená sklenička, .... To může být jeden z projevů. Často se také objeví emoční těla v partnerských hádkách - řeknete, uděláte něco, co se vám posléze zdá nepřijatelné a cítíte se, jako byste to ani nebyli vy, kdo to udělal. 
Jeden z pohledů, který nám může pomoci to pochopit a pozorovat je právě koncept emočního těla.
Naše potlačené, pouze zdánlivě zpracované emoce žijí svým životem. Vytváří jakousi emoční osobnost, která si žije odděleně od našeho vědomí a čeká na svoji příležitost k projevení se. Živí ji emocionálně vypjaté situace, hádky, dramata, obviňování, kdy mají příležitost projevit se na úkor oslabeného vědomí.¨
 Někteří lidé žijí většinu času pod vlivem svého emočního těla, u jiných se projevuje jen občas, nebo vypadají navenek klidní a chladní, ale v jejich okolí se dějí divné věci. 
Práce, kterou dělám rozpouští emoční těla, rozšiřuje uvědomění a tím transformuje potlačené emoce, emocionální bloky, které z mého pohledu emoční tělo tvoří. Dává nám to větší svobodu. Čím vyšší je uvědomění, tím méně reagujeme na podvědomé roviny druhých a jejich emoční těla, protože se do nich nezapleteme. 


A nyní, jak o tom píše Eckhart Tolle:
Eckhart Tolle -  Bolest z minulosti: rozpouštění emočního těla

Dokud nejste schopni žít v přítomném okamžiku, každá emoční bolest, kterou pociťujete, ve vás zanechává určité reziduum bolesti. Spojuje se s bolestí z minulosti a zůstává ve vaší mysli a těle. To zahrnuje bolest z dětství, kterou způsobilo nevědomí světa, do nějž jste se narodili.
 
Nahromaděná bolest tvoří negativní energetické pole ve vašem těle a mysli. Lze ji považovat za jakousi neviditelnou entitu. Je to vaše emoční tělo. Existuje ve dvou modech: latentním a aktivním. Zatímco někteří lidé žijí ve svém emočním těle téměř pořád, jiní je vnímají pouze v situacích spojených s nějakým nepříjemným zážitkem z minulosti. Emoční tělo může být probuzeno téměř čímkoli. Je-li připraveno probudit se, může být aktivováno pouhou myšlenkou nebo nevinnou poznámkou blízkého člověka.
 

Některá emoční těla jsou otravná, ale poměrně neškodná, zatím co jiná jsou velmi destruktivní. Některá napadají lidi kolem vás, jiná mohou napadnout vás, jejich hostitele. Váš postoj k životu se následkem toho stane velice negativním. Tímto způsobem vznikají také nemoci, dochází k nehodám nebo dokonce k sebevraždě. 

Když si myslíte, že někoho dobře znáte, a najednou se octnete tváří v tvář této neznámé a odporné stvůře, jste šokováni. Mnohem důležitější je však pozorovat tuto bytost v sobě samém. Proto sledujte všechny známky nespokojenosti ve svém nitru - může se probouzet vaše emoční tělo. To se projevuje ve formě podrážděnosti, netrpělivosti, stísněné nálady, zlosti, vzteku nebo touhy někomu ublížit. Snažte se přistihnout své emoční tělo v okamžiku, kdy se začíná probouzet z dřímoty.

Emoční tělo se snaží přežít jako každá jiná existující entita a může žít jedině tehdy, když vás donutí, abyste se s ním nevědomě ztotožnili. Pak vás začne ovládat, "stane se vámi" a žije skrze vás. Ži ví se jakýmkoli zážitkem, který rezonuje s jeho druhem energie, se vším, co způsobuje další bolest, ať už ve formě zlosti, nenávisti, zármutku, násilí nebo nemoci. Jakmile vás jednou ovládne, začne ve vašem životě vytvářet situace, které mu vracejí jeho vlastní energii, a tím ho posilují. Bolest se živí bolestí, neboť radost je pro ni nestravitelná.

Jste-li ovládáni svým emočním tělem, chcete stále víc bolesti. Stanete se buď obětí, nebo násilníkem. Chcete sami trpět nebo působit bolest druhým nebo oboje. Ve skutečnosti v tom není tak velký rozdíl. Samozřejmě si to neuvědomujete a tvrdíte, že bolest nevyhledáváte. Budete-li však pozorně sledovat své myšlenky a jednání, uvidíte, že bolest záměrně udržujete při životě. Když si to uvědomíte, přestanete to dělat, neboť chtít větší bolest je šílenství a nikdo není vědomě šílený.

Emoční tělo, které je temným stínem, jejž vrhá vaše ego, se bojí světla vašeho vědomí. Jeho přežití závisí na vašem nevědomém ztotožnění se s ním a na vašem strachu čelit bolesti, která ve vás žije. Když se s bolestí nevyrovnáte, budete ji muset prožívat znovu a znovu. Vaše emoční tělo vám může připadat jako nebezpečná příšera, na kterou se nemůžete ani podívat, ale mohu vás ujistit, že je to pouhý přízrak, který je bezmocný proti síle vašeho vědomí.

Některá duchovní učení tvrdí, že veškerá bolest je v podstatě zdá ní, a mají pravdu. Otázkou je, zda to platí také ve vašem případě. Samotná víra nestačí. Chcete žít do konce života v bolesti a stále jen opakovat, že je to pouhé zdání? Osvobodí vás to od bolesti? Víra sama nestačí. Jde o to, jak tuto pravdu realizovat ve vašem vlastním životě.

Vaše emoční tělo nechce, abyste si uvědomili, čím ve skutečnosti je. Jakmile je začnete pozorovat, jakmile v sobě cítíte jeho energetické pole, je konec s vaším ztotožněním. Do hry vstupuje vyšší dimenze vědomí. Tuto dimenzi nazývám vědomou přítomností. Nyní jste nezaujatým pozorovatelem, takže vaše emoční tělo nemůže předstírat, že je vámi, a ztrácí možnost skrze vás obnovovat svou energii. Našli jste svou nejvnitřnější sílu. Objevili jste moc přítomného okamžiku.

Co se stane s naším emočním tělem, když si uvědomíme jeho existenci a přestaneme se s ním ztotožňovat?

Nevědomí toto tělo vytváří; vědomí je transformuje v sebe. Tento univerzální princip krásně vyjádřil svatý Pavel: "Co je vystaveno světlu, to se stává světlem." Jako nemůžete bojovat proti temnotě, nemůžete bojovat ani proti svému emočnímu tělu. Kdybyste se o to pokoušeli, způsobili byste vnitřní konflikt, a tím další bolest. Stačí bolest pozorovat. Pozorovat něco znamená přijímat to jako součást toho, co je v přítomném okamžiku.

Emoční tělo je uvězněná životní energie, která se oddělila od vašeho energetického pole a stala se dočasně autonomní díky tomu, že se s ní ztotožňujete. Tato energie se obrátila proti sobě a životu jako zvíře, které se snaží sežrat svůj vlastní ohon. Proč si myslíte, že je naše civilizace tak destruktivní? Nicméně i destruktivní síly jsou součástí životní energie.

Když se stanete pozorovatelem, vaše emoční tělo se ještě nějakou dobu bude snažit vás svést k tomu, abyste se s ním opět ztotožnili. V tomto stadiu vám může způsobovat bolesti v různých částech těla, ale jen přechodně. Vnímejte všechno, co se ve vás děje. Buďte bdělými strážci svého vnitřního prostoru. Chcete-li vnímat energii emočního těla, musíte být velice pozorní. Jste-li si této energie vědomi, nemůže ovládat vaše myšlení. Jakmile se vaše myšlení ztotožní s energetickým polem bolestné entity ve vašem těle, vaše myšlenky ji začnou posilovat.

Je-li například zlost převládající energií vašeho emočního těla a vy stále přemýšlíte jen o tom, jak vám někdo ublížil a jak se mu za to pomstíte, pak jste přestali být nezaujatým pozorovatelem a vaše emoční tělo se stalo "vámi". Kde je zlost, tam je bolest.

Neustálá vědomá pozornost přerušuje spojení mezi vaším emočním tělem a vaším myšlením a vyvolává proces transmutace. Jako by se vaše bolest stala palivem pro vaše vědomí, které začne hořet jasněji. V tom spočívá ezoterický smysl alchymie: transmutace obecného kovu ve zlato a proměna utrpení ve vědomí. Vnitřní konflikt se vyřeší a vy jste opět celým člověkem. Pak musíte přestat působit další bolest.

Dovolte mi, abych celý proces shrnul. Soustřeďte se na pocity ve svém nitru. Uvědomte si, že tyto pocity jsou vaším emočním tělem. Přijměte jeho existenci. Nepřemýšlejte o něm - nedovolte mu, aby ovlivnilo vaše myšlení. Neanalyzujte je a neposuzujte je. Neztotožňujte se s ním. Buďte nezaujatým pozorovatelem všeho, co se ve vás děje. Uvědomujte si nejen emoční bolest, ale také "pozorovatele". V tom spočívá moc přítomného okamžiku, síla vaší vlastní vědomé přítomnosti…

Záleží to jen na vás. Nikdo jiný to za vás nemůže udělat. Samozřejmě vám pomůže, když se budete stýkat s lidmi, kteří si hluboce uvědomují svou existenci. Styk s takovými lidmi posílí vaše vnitřní světlo. Když položíte doutnající polínko vedle hořícího polen a pak je od sebe na chvíli oddělíte, vaše polínko bude hořet mnohem intenzivněji. Koneckonců obě polena jsou součástí téhož ohně. Být takovým ohněm je funkcí duchovního učitele. Tuto funkci může splnit také terapeut, který se povznesl nad úroveň mysli a plně si uvědomuje svou skutečnou existenci. 

Ukázka z knihy Eckharta Tolleho „Moc přítomného okamžiku“, vydala PRAGMA, převzato ze stránek  http://jitrnizeme.savana.cz

Tento článek volně navazuje na příspěvek Energie ve vztazích, publikovaný 28.9.2009.

Herec Jaroslav Dušek jednou mluvil o dobrém cvičení na pozorování boje o energii mezi lidmi. Řekněte si ráno, že dnes se prostě budete cítit dobře. Nasaďte úsměv. Projevujte se velmi optimisticky. Vyražte třeba do práce, nebo do jiného prostředí, kde se pohybujete. A pozorujte druhé. Nejdřív to třeba bude působit dobře. Ale změna může nastat, pokud se dostanete do situací, které v lidech probouzí stres a necítí se v nich dobře, ztrácí svoji energii. Velmi brzy na vás někdo zaútočí a pokusí se tím získat vaši energii. Třeba vtipem... "Ty seš nějakej vysmátej, co sis dal za drogu." Pak někdo řekne... "No, máme tady spoustu starostí a ty se tváříš, jakoby byl nejlepší den na světě, bereš to vůbec vážně?" Někdo jiný třeba řekne..."To se máš, že se cítíš dobře. To já měl ale víkend... Nejprve se mi rozbil počítač, potom ... a nakonec..." Může to samozřejmě probíhat i jinak. Řekne vám to spoustu o prostředí, kde se pohybujete.
James Redfield v knize Celestinské proroctví a Celestinské proroctví pracovní kniha vychází z Erica Berneho a jeho bestselleru Jak si lidé hrají a aplikuje jeho poznatky na energii. Lidé se snaží získat energii od druhých, protože neumí čerpat z univerzálního zdroje, který je pro všechny dostupný. Orientují se na druhé a snaží se získat jejich pozornost, emoce, vyvolat v nich určité stavy a tím sytí svoji energii. Potom vzniká zmatek.
Přitom řada autorů - nejen Redfield - sledují, že tato iluze energetického nedostatku je pouze fikce. Pokud se naučíme využívat zdroje pomocí vlastní tvorby života a zkušenosti, nebo v první fázi pomocí cvičení, meditací, uvědomění, víry, nepotřebujeme používat tyto "zlodějské" taktiky. Redfield je nazývá ovládací dramata - souvisí totiž často s bojem o moc a pozornost. 
Vymezuje čtyři hlavní strategie a každý se v dětství v závislosti na rodinné konstelaci některou z nich naučí využívat jako svoji stěžejní.

Zastrašovatel / Agresor - získává si pozornost a energii agresivitou, zastrašováním, útoky na druhé. Slovními i fyzickými (provokace). Obviňuje druhé z jejich selhání a jde s nimi do konfliktu, který ho sytí.

Tazatel - je také určitá útočná strategie. V kontaktu s druhým se projevuje vyptáváním, hledáním slabiny pomocí otázek, zajímá se o jeho názor. Často také kritizuje a v této kritice se schovává za vyčtené názory, objektivní pravdy, cizí autority. Nechce ale slyšet vaši skutečnou odpověď nebo názor, spíše chce přimět druhého, aby mu vysvětloval, argumentoval, diskutoval, bránil se. 

Oběť / trpitel - energii získává snahou vyvolat lítost, až provinilost v druhém. Stěžuje si na okolnosti, jak nic nemůže změnit. Pokud mu nabídnete radu, reaguje: "Ano, ale... to nemůžu...". Jeho drama je, že mu někdo neustále ubližuje. Tvoří často pár s Agresorem, v němž může zajít až do extrému a nechá si i ublížit, aby mu to pak mohl vyčítat. (V terapii se často objevují např. děti rodičů, kdy otec byl alkoholik a matku a rodinu týral, ale ona nedokázala odejít, případně odešla a vyhledávala podobný vztah.)
Na jemnější úrovni řada obětí v dnešní době také často hraje drama - mám mnoho práce, nemám čas. Jakoby za náš čas a práci odpovídal někdo jiný, byli jsme otroky.

Pozorovatel - nedává najevo své emoce, názory, je neutrální, vyvolává tajemný pocit. Chce, aby se druzí zajímali o jeho vnitřní svět, ale navenek ho nechce projevit.  Někdy sklouzne do postoje oběti a svaluje na druhé, že mu nedali prostor k vyjádření. Když ale prostor dostane, překvapeně se ptá: "Já? Ptáte se mě na můj názor? No, vlastně moc nevím..." Vnitřně si uchovává pocit povýšenosti a nadřazenosti, kterým si kompenzuje nedostatek zpětné vazby ke svému chování a tím snižující se sebedůvěru.



Každý  z těchto modelů se může transformovat v pozitivní kvalitu. Je ale důležité, aby lidé přijmuli zodpovědnost za sebe a svoji energii. První krok, jak se ochránit, je uvědomit si, kdy to používáte sami.
Pozorujte, jak se cítíte po kontaktu s druhými lidmi. Jste s někým naštvaní, vysátí, unavení, zvědaví? Zkuste si určit, jaké na vás použil drama. Zkuste si určit, jaké je vaše převládající drama, které jste se naučili používat. Zkuste to jinak... Přestaňte kritizovat, stěžovat si, nebo promluvte o tom, jak se cítíte, když to má smysl.
Pomůže vám říci si: "Energie je dostatek pro všechny. Čerpám z tohoto zdroje. Jsem v míru."
Doporučuji  přečíst si více v knize Celestinské proroctví - pracovní kniha (6 proroctví). 


Cvičení na navázání kontaktu se zdrojem energie:
Jděte do přírody. Pozorujte nějakou rostlinu, která ve vás bude vyvolávat pocit krásy. Soustřeďte se na tuto rostlinu. S dechem navazujte kontakt s touto krásou a jakoby ji vdechujte do sebe. Zvyšujte tím vědomě svoji energetickou úroveň. 

Kdykoli když se cítíte vyčerpaní, zaměřte se na svůj dech nebo nalezněte něco v okolí, co vám bude připadat hezké, a zaměřte se na krásu. Soustředění na dech obecně pomáhá zvýšit energii a uvědomění.

Všichni to známe. Stojíme frontu v supermarketu. Pokladní se nedaří načíst čárkový kód. Nervozita ve frontě začíná stoupat. Potom neumí určit správně pečivo... Musí si přivolat kolegyni. Délka čekání narůstá. Občas si někdo významně zakašle a pohledy vysílané k pokladně se přiostřují. Kdyby mohly zabíjet, tak pokladní padne na místě mrtvá. Atmosféra by se dala krájet. Pokladní něco upadne a rozbije se to. Musí přijít uklízečka... Začínáme přemýšlet, jestli si přeci jen nestoupnout do té fronty vedle, která ubíhá rychle.
A teď jinak. Sedíte v příjemném podniku. Naproti vám sympatická osoba druhého pohlaví, která se vyptává na obor, který vás opravdu zajímá. Najednou formulujete myšlenky, kterým se sami divíte. Vaše mysl je jasná. Říkáte věci, které vám připadají jako z knihy. Jste nadšení.
A zase jinak. Zastaví vás policista. Překročili jste povolenou rychlost. Osloví vás: "Pane řidiči, víte čeho jste se dopustil?". Začínáte mu odpovídat. Něco z vás pomalu leze.
V každém případě je zde jiná výměna energie. V prvním případě lidé, včetně vás, vysílají k pokladní energii, která silně prohlubuje její pocit neschopnosti a stresu, ve druhém je to energie sympatie a důvěry, kterou vysílá druhý k vám a která vám pomáhá cítit se jako výjimečný člověk. Ve třetím případě je to energie provinění a trestu, kterou očekáváte od policisty, a on ji pravděpodobně z podstaty své role vysílá. V každé situaci reaguje různý člověk jinak.
Důležité je, že v každodenních situacích toto zažíváme, a to jak v roli příjemců, tak těch, kteří vysílají různou energii k druhým. 
Je zde důležitý faktor. Pokud se v daných situacích umíme dostat   do svého "středu", k vlastnímu zdroji energie, přestáváme být tolik závislí na tom, co přichází zvenčí. Umíme se uvnitřnit, pozastavit, uvědomit si, co se děje, a vymanit se z této zvláštní vztahové magie. Napojíme se na zdroj, který je vždy a všude přítomný.
Zkuste si v každodenním životě zaexperimentovat. Například, přijdete na poštu. Paní u přepážky nemůže najít balíček člověka před vámi, nic se jí nedaří. Začínáte si vnitřně říkat:"Sakra, přijdu pozdě, nestihnu nic." Změňte svůj postoj. Soustřeďte se chvíli na svůj dech. Nejprve si řekněte - ať je to jak chce, tak nyní jsem závislý na této osobě, zda budu čekat nebo ne. Vyšlete k ní energii lásky a soucitu. Představte si, že se jí daří a dokáže situaci rychle řešit. Uvidíte, možná se něco stane v realitě. Nebo se alespoň začnete vy cítit méně podrážděně a naštvaně a přijmete to, co se děje. 
Stala se mi nedávno taková kuriózní drobná historka. Šel jsem se svými rodiči na oběd. Seděli jsme v plné pizzerii, kde se nám líbilo a evidentně je v místě populární a chodí tam hodně lidí. Přesedli jsme si na zahrádce k jinému stolku, aby na nás nesvítilo slunce. Obsluha to asi nezaregistrovala a nikdo k nám dlouho nešel pro objednávku. Poté jsme si objednali. A začali jsme docela dlouho čekat. Rodiče začali být nervózní a říkat - "No, to bude na dlouho", ap. Vzpomněl jsem si na to, co teď píšu. Vnitřně jsem si řekl..."Jsem rychle obsluhován a tato obsluha mi věnuje pozornost, i když toho má hodně a má těžkou práci." Nevytvářel jsem s nimi vnitřní konflikt. Najednou mi přinesli jídlo a pití. Postavili to přede mě a rychle se odběhli věnovat ostatním zákazníkům. Rodiče se pozastavili...čekali, že v rychlém sledu donesou i jejich věci - alespoň nápoje, ale jim nenesli nadále nic. Řekl jsem jim, co jsem vnitřně udělal. Trochu se tomu smáli a řekli - no a proč jsi nemyslel i na nás. I já byl  překvapen, protože jsem trochu čekal, že pokut to zafunguje, tak na všechny. Ale myslím, že v tu chvíli i oni změnili postoj. A atmosféra napětí se rozpadla. Za chvíli donesli zbytek objednávky.
O vztazích ještě budu pokračovat v dalším článku...