V kurzech seminářích a individuálně pracuji s lidmi na tom, aby dokázali být v kontaktu s tvořivou silou, inteligencí svého organizmu, intuicí. Na základě osobních zkušeností a zážitků s mými klienty a účastníky mých kurzů jsem přesvědčen, že lidský potenciál nám umožňuje spolupracovat s moudrostí či tvořivou silou, která dalece přesahuje naše myšlení a naučené vědomosti. Mluví se často o tom, že využíváme pouze část svého mozku. Souhlasím, ale dodal bych, že nejenom mozku. Týká se to celého našeho organizmu. Stejně tak nevyužíváme moudrosti našeho těla, emocí, mentálních a duchovních. Jsme bytosti obrovského potenciálu a schopností. Většina lidí tak svým vybavením a využitím připomíná supervýkonný počítač, který by byl používán v kanceláři pouze na psaní textů, počítání excelových tabulek nebo sledování filmů a poslouchání hudby. Navíc by byl zavirován spoustou zbytečných a parazitujících programů, které pouze zpomalují jeho výkon, případně odvádí část energie někomu jinému. Lidský svět je ale ještě mnohem bohatší než jeho odraz, který jsme stvořili ve světě virtuálním a roviny, na kterých se tato analogie odehrává je ještě více. Jsme výsledek nepředstavitelně dlouhého procesu vývoje.
Pokud se dotkneme zdroje energie, který v nás dřímá, je to jako bychom objevili nekonečné zřídlo. Kámen mudrců, pramen nesmrtelnosti, diamant, hlas boží, prvotní přirozenost, Tao. Můžeme tomu říkat různě. Prožitky každého jsou různé, názvy také, ale často jsou vzájemně podobné. Zjistíme, že se jedná o obrovský zdroj energie, síly a zdraví. Většinou k nám z tohoto zdroje proudí velmi málo nebo nic. Oddělují nás od něj naše strachy, závislosti, potlačené a ukrývané emoce, zranění, naše vnitřní a vnější boje. Jelikož nejsme v kontaktu s vnitřním zdrojem, hledáme energii venku, krademe ji ostatním, dopujeme se různými prostředky.
Ale skutečná síla je v nás. Protože ale máme strach, neznáme ji a nechceme se zabývat úklidem skládky, pod kterou jsme ji často ukryli, a která nás od pramene odděluje, nebo ho znečišťuje. Proto stavíme zdi a malujeme na ně krásné fasády, které mají tento fakt zakrýt.
Z počátku, když jsem začal pracovat s lidmi na jejich hlubinných tématech mě překvapovalo, jak i sebevědomě a zdravě vyhlížející jedinci, kteří jsou z vnějšího pohledu úspěšní, mají uvnitř spoustu strachů, zranění, úzkostí. Někteří z nich je obratně maskují a někteří se s nimi naučili žít a zacházet.
Dnes se tomu příliš nedivím. Nelze žít, aniž bychom se vyhnuli zraněním. Život přináší rizika i bolesti. Záleží ale na tom, jak s nimi naložíme. Jestli je ukládáme na skládku, kterou psychoanalytici nazvali komplex, kde je vlastně konzervujeme a zabraňujeme dalšímu vývoji, bohužel tím však i našemu vlastnímu růstu či využití části energie. Nebo je dáme na obrazný kompost, kde se mohou rozkládat a přinášet nové krásné květy a šťavnaté plody.
Lidé za mnou často přichází většinou ve chvíli, kdy něco prorazí zdi, kterými ohradili svoji skládku a její nepříjemný zápach již nejde vytlačit z vědomí. Může se to stát, že něco již dlouho skrývaného začne žít svým životem, nebo tím, že nějaká vnější událost prorazí do hranic a obran díru. Může se jednat o různě závažné události – rozchod, smrt blízkého, vyhazov z práce, nemoc, nebo jen přirozený vývojový tlak na přechod do jiné fáze (krize středního věku, krize dospělosti).
Někteří chtějí jen rychle zacelit díru a postavit nové zdi a sáhnou po čemkoliv, co jim rychle uleví. Někteří, a naštěstí mám pocit, že jich stále přibývá, chtějí využít tuto příležitost k úklidu a k hlubšímu porozumění životu. Těm se pak může podařit dosáhnout až k čistému prameni. Odstranit různé vrstvy, které je dělí od jejich zdroje vnitřní síly. Pokud nasloucháme svým zraněním a transformujeme je, můžeme aktivovat vnitřní sílu a nemoc či problém nás naopak posílí pro život. Pokud je ale pouze utlumíme, nebo odstraníme jejich následek a nikoli pochopíme jejich význam, většinou se nám to vrátí později, nebo nám energie ubývá.
Moje zkušenost je, že jakmile se jednou otevřou stavidla tvořivé síly, je těžké je opět zavřít. Začíná transformace. Pramen očišťuje a odstraňuje vše, co mu stojí v cestě a často to pro jistou naši část nemusí být pouze příjemné. Začíná cesta od ega k tomu, C.G. Jung nazval bytostným já. Transformace od jedince k celistvosti. Cesta od oddělenosti k individualizované jednotě. Cesta přirozenosti.
Když sestupujeme skrze vrstvy naší psychiky stále více k jádru, dostáváme se často do úrovně, která je prožívána jako skutečná svoboda, volnost. Bývá lidmi přirovnávána často ke světlu, oceánu, křišťálu, diamantu, milující náruči, čisté vodě, nebo naopak věčnému ohni, květu, tanci jednoty, a dalším symbolům. Vyznačuje se velkým uvolněním, posvátností a příjemností. Lidé často propadají spontánnímu smíchu, nebo slzám, když se jim podaří dosáhnout této úrovně. Myslím, že je to stav, který popisovali mystici.
Začne se nám dařit naslouchat vnitřní moudrosti. Zjišťuji, že i z počátku zdánlivě rozdílné metody, kterými se zabývám a přitahovali mě, vedou někdy k tomuto typu zkušenosti (individuální terapeutická práce s lidmi, kurzy tvořivosti, spontánní tanec a práce se zvukem, práce s imaginací).
Tvořivá síla pak má velkou schopnost léčit nemoci, odstraňovat problémy a napovídat další cestu v různých oblastech života.
Tento zážitek nelze vynutit. Ale lze významně napomoci tomu, aby nastal. Existuje řada účinných způsobů, jak vnitřně pracovat na tom, abychom se propojili až s touto hlubokou úrovní uvnitř sebe sama. Daří se mi nacházet stále více technik a přístupů, které hovoří o tomto typu zážitku a tomu, jak ho dosáhnout. To, co vede k tomuto zážitku má většinou společného jmenovatele - přijetí svých emocí namísto jejich odmítání, přijetí sebe sama a svojí existence, nebát se intenzity prožitku, ale ani na něm neulpět a když sdělí to, co v tu chvíli má, tak jít dále. Paradoxně, pokud se vydáme i skrze nepříjemnou emoci či bolest se často během krátké doby lze dostat do úrovně, kde je prožíván klid, svoboda, štěstí a osobní síla. Ve výsledku je to mnohem jednodušší než udržovat všechny své závislosti a kličky, kterými se snažíme vyhnout svým bolavým místům.
Pokud se dotkneme zdroje energie, který v nás dřímá, je to jako bychom objevili nekonečné zřídlo. Kámen mudrců, pramen nesmrtelnosti, diamant, hlas boží, prvotní přirozenost, Tao. Můžeme tomu říkat různě. Prožitky každého jsou různé, názvy také, ale často jsou vzájemně podobné. Zjistíme, že se jedná o obrovský zdroj energie, síly a zdraví. Většinou k nám z tohoto zdroje proudí velmi málo nebo nic. Oddělují nás od něj naše strachy, závislosti, potlačené a ukrývané emoce, zranění, naše vnitřní a vnější boje. Jelikož nejsme v kontaktu s vnitřním zdrojem, hledáme energii venku, krademe ji ostatním, dopujeme se různými prostředky.
Ale skutečná síla je v nás. Protože ale máme strach, neznáme ji a nechceme se zabývat úklidem skládky, pod kterou jsme ji často ukryli, a která nás od pramene odděluje, nebo ho znečišťuje. Proto stavíme zdi a malujeme na ně krásné fasády, které mají tento fakt zakrýt.
Z počátku, když jsem začal pracovat s lidmi na jejich hlubinných tématech mě překvapovalo, jak i sebevědomě a zdravě vyhlížející jedinci, kteří jsou z vnějšího pohledu úspěšní, mají uvnitř spoustu strachů, zranění, úzkostí. Někteří z nich je obratně maskují a někteří se s nimi naučili žít a zacházet.
Dnes se tomu příliš nedivím. Nelze žít, aniž bychom se vyhnuli zraněním. Život přináší rizika i bolesti. Záleží ale na tom, jak s nimi naložíme. Jestli je ukládáme na skládku, kterou psychoanalytici nazvali komplex, kde je vlastně konzervujeme a zabraňujeme dalšímu vývoji, bohužel tím však i našemu vlastnímu růstu či využití části energie. Nebo je dáme na obrazný kompost, kde se mohou rozkládat a přinášet nové krásné květy a šťavnaté plody.
Lidé za mnou často přichází většinou ve chvíli, kdy něco prorazí zdi, kterými ohradili svoji skládku a její nepříjemný zápach již nejde vytlačit z vědomí. Může se to stát, že něco již dlouho skrývaného začne žít svým životem, nebo tím, že nějaká vnější událost prorazí do hranic a obran díru. Může se jednat o různě závažné události – rozchod, smrt blízkého, vyhazov z práce, nemoc, nebo jen přirozený vývojový tlak na přechod do jiné fáze (krize středního věku, krize dospělosti).
Někteří chtějí jen rychle zacelit díru a postavit nové zdi a sáhnou po čemkoliv, co jim rychle uleví. Někteří, a naštěstí mám pocit, že jich stále přibývá, chtějí využít tuto příležitost k úklidu a k hlubšímu porozumění životu. Těm se pak může podařit dosáhnout až k čistému prameni. Odstranit různé vrstvy, které je dělí od jejich zdroje vnitřní síly. Pokud nasloucháme svým zraněním a transformujeme je, můžeme aktivovat vnitřní sílu a nemoc či problém nás naopak posílí pro život. Pokud je ale pouze utlumíme, nebo odstraníme jejich následek a nikoli pochopíme jejich význam, většinou se nám to vrátí později, nebo nám energie ubývá.
Moje zkušenost je, že jakmile se jednou otevřou stavidla tvořivé síly, je těžké je opět zavřít. Začíná transformace. Pramen očišťuje a odstraňuje vše, co mu stojí v cestě a často to pro jistou naši část nemusí být pouze příjemné. Začíná cesta od ega k tomu, C.G. Jung nazval bytostným já. Transformace od jedince k celistvosti. Cesta od oddělenosti k individualizované jednotě. Cesta přirozenosti.
Když sestupujeme skrze vrstvy naší psychiky stále více k jádru, dostáváme se často do úrovně, která je prožívána jako skutečná svoboda, volnost. Bývá lidmi přirovnávána často ke světlu, oceánu, křišťálu, diamantu, milující náruči, čisté vodě, nebo naopak věčnému ohni, květu, tanci jednoty, a dalším symbolům. Vyznačuje se velkým uvolněním, posvátností a příjemností. Lidé často propadají spontánnímu smíchu, nebo slzám, když se jim podaří dosáhnout této úrovně. Myslím, že je to stav, který popisovali mystici.
Začne se nám dařit naslouchat vnitřní moudrosti. Zjišťuji, že i z počátku zdánlivě rozdílné metody, kterými se zabývám a přitahovali mě, vedou někdy k tomuto typu zkušenosti (individuální terapeutická práce s lidmi, kurzy tvořivosti, spontánní tanec a práce se zvukem, práce s imaginací).
Tvořivá síla pak má velkou schopnost léčit nemoci, odstraňovat problémy a napovídat další cestu v různých oblastech života.
Tento zážitek nelze vynutit. Ale lze významně napomoci tomu, aby nastal. Existuje řada účinných způsobů, jak vnitřně pracovat na tom, abychom se propojili až s touto hlubokou úrovní uvnitř sebe sama. Daří se mi nacházet stále více technik a přístupů, které hovoří o tomto typu zážitku a tomu, jak ho dosáhnout. To, co vede k tomuto zážitku má většinou společného jmenovatele - přijetí svých emocí namísto jejich odmítání, přijetí sebe sama a svojí existence, nebát se intenzity prožitku, ale ani na něm neulpět a když sdělí to, co v tu chvíli má, tak jít dále. Paradoxně, pokud se vydáme i skrze nepříjemnou emoci či bolest se často během krátké doby lze dostat do úrovně, kde je prožíván klid, svoboda, štěstí a osobní síla. Ve výsledku je to mnohem jednodušší než udržovat všechny své závislosti a kličky, kterými se snažíme vyhnout svým bolavým místům.
RSS Feed
